,,Jedu cestovat na pár měsíců do Asie.“

„A s kým?“

,,Sama.“

,,Proč sama?! A to se nebojíš?“

 

Vždycky jsem chtěla cestovat, ale lákalo mě delší dobrodružství, než jen víkendový výlet nebo dvoutýdenní dovolená. Nevědela jsem ale zásadní věc – jak na to?

Nebyl čas, peníze a hlavně nebylo s kým. Když už mě přestalo bavit čekat na ideální scénář, začala jsem šetřit a plánovat cestu sama. Kdybych totiž čekala dál, nejspíš ještě sedím doma a cestuji leda tak ve snech.

Moje první cesta…

vedla do jihovýchodní Asie. A jestli jsem se před svou první sólo cestou bála? Ani ne. Samozřejmě, když se člověk chce bát, důvod k tomu najde vždycky.

Co když se ztratím, onemocním, někdo mě okrade, ztratím pas…

Ano, to všechno se může stát, ale může se to stát i doma. „Co když a kdydy“ má řešení. Problém (a výhoda) je, že když člověk cestuje sám, musí si i v takových chvílích poradit bez pomoci nejbližších.

 

Jediná moje obava…

byla, jak se budu cítit bez kamarádů a rodiny.

Budu si to vůbec užívat? Nebude mi pořád smutno?

Nedokázala jsem si představit, jak se seznámím s novými lidmi. Nebyla jsem upovídaný člověk, který lehce začne konverzaci s kýmkoliv.

I když jsem ráda sama a dokážu se zabavit i bez společnosti někoho dalšího, představa, že budu úplně sama několik měsíců, mě trochu děsila. To jsem ale neměla tušení, co (a kdo) mě čeká a jak jednoduše se dá na cestách  seznámit s novými lidmi. Sama jsem byla překvapená, že už od prvního dne na novém místě mě oslovila spousta lidí, ať už v hostelu, restauraci nebo autobuse. Někdy to byl rozhovor na pár minut, občas celý večer a jindy pár dní plných dobrodružství.

Poznala jsem spoustu zajímavých lidí a s některými jsem se po pár hodinách cítila jako s kamarády, co znám několik let.

A je nebezpečné cestovat sama jako holka/žena?

Pokud nejedete do oblasti, kde probíhá válečný konflikt, nebo je známá vysokou kriminalitou, tak se není čeho bát.

Smutnou pravdou je, že jako holky musíme být na pozoru, ať se procházíme po ulicích Prahy, Londýna nebo Bangkoku. Já měla jen pozitivní zkušnost a doufám, že nás sólo holek bude ve světě víc a víc!

 

Proč?

Osobně na sólo cestování nejvíc miluju tu svobodu. Každý den si rozhodnout, co budu dělat a zároveň nevědět, co mě čeká a koho potkám. Každému to doporučuji jako životní zkušenost, kdy poznáš nejen svět, ale i sebe.

Ať už jde o cestování nebo jiný životní sen, důvodů proč ne teď a čeho se bát, se vždycky najdou.

 

„Proč sama? ”

,,A proč ne?“

„Nebojíš se?”

,,A čeho bych se měla bát?“

 

Moje otázky jsou: Chceš cestovat? Tak na co a na koho čekáš?