Vždy si v hlavě počítám, kolik jsem tak mohla za určité období utratit. Pár dní se pak vyhýbám mobilní aplikaci s bankovním účtem a když se konečně překonám, dvacet minut strávím podrobným pročítáním každé platby, protože ”tam určitě někde musí být chyba” a ”rozhodně jsem tolik nemohla utratit” případně ”vždyť jsem si ani nic nekoupila!”. Máte to taky tak?

Před dvěma lety jsem se zapřísáhla celý listopad šetřit. Přece jen jsem student, žádné masivní výdaje jako je třeba starost o rodinu nemám, ale peníze mi mizely rychleji, než v obchodech mizí trika s obřím logem Adidas. Oželila jsem i svoje (předražené) venti latté s mandlovým mlíkem, ale z cesty za tím nemít srdeční zástavu při otevření bankovního výpisu, se stal spíš koloběh výpočtů. Při monitorování výdajů jsem se, ale naučila několik zásadních bodů, podle kterých se od té doby řídím.

Vyselektujte co opravdu chcete

Prvním krokem k úspěšnému zdolání úkolu přestat utrácet bylo zjistit, co vše vlastně mám. Vyselektovat věci na:

• Co nutně potřebuji – tzn. jídlo, hygienické potřeby, spodní prádlo…
• Co si kupuji pro radost – kafe a dortíky, knihy, časopisy…
• Co se mi jen tak válí všude možně, nepoužívám to, nebo dokonce nevím, že něco takového mám.

Světe div se, poslední kategorie tvořila dokonce několik krabic. Vypsané propisky, počmárané sešity, oblečení typu ”jednou si to určitě vemu” nebo ”do toho se už sice nevejdu, ale aspoň mám motivaci”. Boty, které byly sice super nepohodlné, ale ”určitě se někdy budou hodit”. Největší černou dírou byly ale čtyři (!!) kosmetické šuplíky, společně s plnými policemi v koupelně.

Šampony, které byly z půlky prázdné a i když mi neseděly, bylo mi líto je vyhodit. Krémy, které byly většinou součástí dárkových sad, ale já stejně nepoužívala ani jeden. Paletky očních stínů, z PR balíčků, nebo impulzivních nákupů po tom, co jsem je viděla někde online a ”nutně je musela mít”.

Dala jsem si ultimátum – vyřadit vše, co nepoužívám, nebo nutně nepotřebuji. Darovala jsem patnáct krabic plných oblečení, kosmetiky, bot, knížek a bytových doplňků do dětského domova nebo kamarádkám,, a začala na novo.

Přestaňte nakupovat kraviny.

Byla jsem jak vystřihnutá z reklamy na obchodní centrum. Sleva? WOW! Potřebuju. Blbá nálada? Něco si na to koupím. Ježiš, to je roztomilý/hezký/úžasný! Koupím to sobě, nebo někomu, komu to bude taky ležet někde na poličce…

Začala jsem si hlídat co nakupuji. Proč bych si kupovala další balzám na rty jen kvůli svůdnému obalu, když jich mám doma (doslova) patnáct? Proč si kupovat něco, na jedno použití? Proč si kupovat boty, u kterých si nejsem jistá, zda se mi opravdu líbí, ale jsou ve slevě?

Mějte ve svých věcech přehled

Výhoda vyřadit vše nepotřebné je, že budete přesně vědět, co doma máte.
Sama patřím mezi skupinku lidí, co neustále něco někde zapomíná, nechává, zahrábává a ztrácí. I přes svoji nepraktičnosti jsem si ale vytvořila systém, podle kterého vím, co potřebuji a co ne. V autě, doma i kabelce mám vždy tři věci: antibakteriální gel, krém na ruce a balzám na rty. Ze svého místa je neodnáším – tzn. neházím balzám co mám v autě do kabelky, protože bych na to pak zapomněla a myslela si, že jsem ho někde nechala, koupila si nový, pak našla ten v kabelce, vyndala si ho v autě, zjistila, že nemám žádný v kabelce, koupila si nový a tak dále…

Najděte samy sebe

Skladovala jsem kvanta nepoužívaných kosmetických produktů a stejně si kupovala nové. V oblečení koupené před měsícem jsem se najednou necítila. Proč? Protože jsem ani nevěděla, kdo vlastně jsem. A teď ne nijak filozoficky, ale čistě jako obálka. Nevěděla jsem, že vlastně nerada nosím silně krycí makeup, ani barevné oční stíny nebo výrazné rtěnky. Neznala střihy, co mi nelichotí a ani to, že kousky oblečení, co si vezmu jednou a pak mě omrzí a nemají cenu.

K této části je paradoxně nutná experimentace, abyste přišli na to, co ano a co ne. Nutně to, ale neznamená, že je k tomu potřeba nakupovat spousta věcí. Já sama to dělám tak, že s nějakým zábleskem typu ”teď rozhodně potřebuju leopardí kožich” nebo ”modré linky by byly na léto tak super!”, si dám většinou (minimálně) pár dní odstup, kdy sama se sebou polemizuju, zda si ten kožich opravdu vezmu, nebo se mi líbí jen na vysokých holkách na instagramu, nebo jestli se mi náhodou nebudou ty linky akorát (zase) válet doma.

Wish list

Pár let zpátky jsem si na zadní stránku diáře začala na každý rok psát svůj wishlist. většinou to byly nemateriální věci, ale inspiroval mě k vytvoření stejnojmenné složky v počítači/telefonu, kam si ukládám věci, které si přeji.

Mimo toho, že si tím skládáte takový svůj vlastní ”moodboard” díky kterému postupem času zjišťujete, co se vám líbí a objevujete svůj osobitý styl, je i perfektním pomocníkem při rozhodování se u budoucích nákupů – je to něc, co chci? Je to podobné něčemu z toho, co chci?Shoduje se to se zbytkem věcí, co mám? Hodí se to ke mně?

Mé dva članky Jak přežít podzim a Podzimní ”musthave” list můžou být Vaší první inspirací, co se wishlistů týče.

Kvalita over kvantita