”kouzlo” Vánoc

posted by Teri, Dec 12
share.

Kdybych byla filmová postava, rozhodně by to byl Grinch.

Vlastně mi Vánoce jako takové nevadí. Jako dítě jsem je uplně milovala. Každý rok jsme měli vyzdobené snad uplně vše, co šlo. Dokonce i to, co se na první dobrou zdálo, že nejde.

Zelená girlanda špatně imitujíc větvičky stromů s malými ozdobami elfů a zvířátek lemovala zábrádlí u schodiště a neexistovalo nic lepšího, než seběhnout v pyžamu dolu, pár ozdob při tom schodit, po chlupatých ponožkách dobruslit až do kuchyně (pokud jste to nedělali, tak jste přišli o značnou část života) a tam prosit rodiče, jestli můžu snídat bramborový salát. Navíc jsem měla každý rok své speciální vánoční punčochy, nejlépe třpytivé a s obrázky, které jsem při vyhlížení Ježíška každoročně rozrhla a rozbila si koleno.

Hádám, že jsem Vánoce přestala mít ráda zhruba v bodě, když jsem ze všech barevných a třpytivých punčoch vyrostla. Každopádně zmizela aspoň ta girlanda ze zábradlí, to počítám jako plus.

Kouzlo Vánoc znamená pro každého něco jiného. Rodina, láska, dárky, pohoda, klid, řízky… Pro mne to vždy bylo něco magického, co asi neumím pojmenovat… Možná to byl ten bramorový salát?

Při letošním nákupu dárků, které díkybohu trvalo jen asi dvě a půl hodiny (díky internete!), jsem se zamýšlela nad tím, co znamenají Vánoce pro mě.

Neumím se rozhodnout, zda jsou horší tlačící se davy, nevkusná výzdoba plná cukrbliků, nebo fronta ve Starbucksu. Každopádně je jedna věc, kterou mají společnou všichni. Šílenství. Lidé s překypujícími taškami přebíhají mezi obchody s nápisy ”Merry Xmas!” nebo ”Vánoční sleva 20%!” případně nějakou marketingovou perlou jako ”Santa came early this year!”, přestože jsme v Česku a Santa rozhodně nedorazil dřív, protože nedorazí vůbec. Přesto nákupčí nekompromisně vbíhájí do všemožných lákavých černých dír, přeplněnými potenciálními dárky, či naprostými zbytečnostmi, jako jsou ”ošklivé vánoční svetry”, které většina lidí unosí jen jednu sezónu a další rok hledají ještě ”lepší”.

Ubránit se lákadlům, které vás ”naladí do té správné vánoční pohody”, jako je procházka na přelpněném Staromáku, nebo ještě v lepším případě svařák a trdelník u stánků před Palladiem, očividně nejde. A když jsem se s plnými taškami snažila protlačit mezi davem lidí a měla chuť křičet, došlo mi, že jsem jednou z nich. Šílím totiž uplně stejně.

Minulý rok jsem se Vánocům zdánlivě ubránila. Odletěli jsme na ně pryč a spadla z nás tak povinnost (předstírané) domácí pohody. Ostatně to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme utekli. Vánoce jsme tak oslavili dva týdny před tím, než oficiálně byly. A ať se nejspíš zdá, že s ještě méně dny na obstarání dárků apod. nemůžete (už rozhodně) za boha nic stihnout a stress, že nemáte nic připravené vás v noci strašit ještě víc, než normálně, bylo tomu právě naopak. Strašáci v supermarketech – tím myslím čokoládové postavičky mikuláše již na konci prázdnin – mi najednou nepřišli tak absurdní. Přeplněný Staromák mi tolik nevadil a vánoční album Franka Sinatry mi v autě hrálo každý den. Vánoce se najednou nezdály jako takový nepřítel a dokonce jsem se na ně i těšila. Dárky nijak nepřeháněla, štědrovečerní večeři jsme si dali v Lokálu s pivem a byly to snad ty nejlepší Vánoce za posledních pár let.

Když jsem na začátku říkala, že bych jako filmová postava byl Grinchem, myslela jsem to doslova. Měla jsem k Vánocům několik let přímo odpor. Nenáviděla mediální tlak který připomínal toto období na každém kroku, neustálé nabádání k nakupování kravin a vrcholem bylo sedět 24.12. na gauči a předstírat, že mě baví sledovat Mrazíka, mezitímco jsme se na sebe všichni usmívali, jakoby se na den vymazalo vše nefunkční a špatné.

Srdce mi narostlo jako Grinchovi až v momentě, kdy se pro mne opravdu staly obdobím lásky, pohody a času, kdy máme být se svými blízkými. Ať už doma, nebo někde jinde, s brambrovým salátem nebo bez, s dárky nebo bez nich, ale s někým, s kým být chci a on se mnou.


Co znamenají pro Vás?

with love by